Třetí víkend jsme navštívili region Volta. Fotky z návštěvy vodopádů Wli falls, vyšplhání na nejvyšší horu Ghany Mt. Afadjato a nakrmili jsme opice v Monkey sanctuary Tafi Atome. Pokračovat ve čtení „Alfa, beta, volta…“ →

Došlo mi to asi až v Brně. Že už prostě nejsem ani trochu v Africe.  Těch pár dní doma byl takový klid a pohoda, že mi to ani nepřišlo. Užívala jsem si vymožeností, jako jsou teplá sprcha, splachovací záchod a hlavně jídla od maminky…

Brno je jiné. Je plné lidí. Odhalila jsem je hned na nádraží: jsou to běloši! Obroni! Víte, jak se to pozná? Při vysedání z vlaku se všichni hnali dopředu, ve snaze chytit první šalinu. Čekat dalších 10 minut by bylo natolik otravné, že se lidi radši tlačí, skoro až postrkují, nekoukají kolem sebe. Pokračovat ve čtení „Smažené nebe“ →

Tak kde začít… poněkud jsem se zasekla v psaní. Ne, že by nebyl čas. To vůbec ne. Tady se na čas nehraje. Nikomu  nepřijde divné, když ti nějaký jednoduchý úkol trvá tři týdny. Všechno, co má být zítra, bude možná někdy. A právě proto se mi tady líbí. Člověk sice nemůže od ostatních moc očekávat… ale je osvobozen od toho, že od něj neustále něco očekávají ti druzí. Nikdo se tady nemusí vnitřně trestat za to, že něco odložil na jindy nebo zrušil, protože je to standard. Myslím, že budu mít po návratu problém se přizpůsobit našemu věčnému komplikovanému shonu za čímsi. Je to krásné, nicméně tenhle laxní přístup ke všemu je podle mě velkou mírou příčinou toho, proč je Afrika ve spoustě věcech tak v háji. Pokračovat ve čtení „Mimozemský Lukman a drzé kozy“ →

Tak abyste si teda nemysleli, že jsem sem jela jenom výletovat a popíjet. Mám za sebou měsíc stáže v Korle Bu Teaching hospital v Akkře na gynekologicko-porodnickém oddělení. Bylo to…všelijaké. Pokračovat ve čtení „V nemocnici Korle Bu“ →

Každý den je lepší a lepší. Každou noc před usnutím si říkám, že tohle byl dosud nejlepší den. Začíná tady být nesnesitelně dobře a čas se tak rychle krátí – už za týden opustím mou milovanou smrdutou Akkru a přemístím se na sever… Zvykli jsme si na všechno, moc se nám tu líbí a užíváme si každou chvíli. Podařilo se nám totiž chytit vlnu… Pokračovat ve čtení „Musíš prostě chytit vlnu!“ →

Minulou neděli jsme se vydali do Aqua Safari, vnitrozemního plážového resortu cca dvě hodiny od Akkry.

Dalo nám – již tradičně – spoustu práce vůbec vyrazit. Někteří byli totiž ještě dvě hodiny po smluveném srazu v kostele.  Pokračovat ve čtení „Jeden velký test“ →

Každý den tady vidím něco, na co asi v životě nezapomenu. Při procházce rybářským přístavem/vesnicí ve čtvrti Jamestown byla asi doteď koncentrace těchto zážitků nejvyšší… Pokračovat ve čtení „Smíšené pocity“ →

Rána mám ráda.   Pokračovat ve čtení „Ranní rutina“ →

První týden proběhl ve znamení rozhlížení se po okolí, všeobecného čekání, procházek a seznamovaček. Od studentů z nemocnice mám už i své ghanské jméno (Martina je moc složité). Jmenuju se Afia (čteno ifia). Protože jsem se narodila v pátek. Už na to i slyším, takže jsem se asi aklimatizovala.  Pokračovat ve čtení „Jmenuju se Afia.“ →