Ranní rutina

Rána mám ráda.

Ještě poslepu vezmu sáček vody a rozpustím si šumivku s vitamínem C. Ano, sáček vody. Sachet. Zapiju tím vitamín B a doxycyklin – profylaxi proti malárii. Doxycyklin není tak efektivní jako malaron, který bere většina lidí, ale byla to prostě trošku levnější varianta (1 euro vs. 200 eur)

A protože není tak efektivní, volím strategii nedat komárům moc šancí mě bodnout. Proto repelent s 95% aktivní látky DEET. Repelent, který je v některých zemích zakázán. Repelent, který vám rozpustí oblečení, když se netrefíte. Repelent, který rozežírá i sám sebe. Mám pocit, že někteří lidi se mě drží a kamarádí se se mnou jen proto, že odháním všechny komáry. Jednou mi na ruce přistála muška a okamžitě chcípla. Radši se domů vrátím bez kůže než s malárií.

K malárii máme všichni docela respekt. Když první člověk dostal horečky a strávil dvě noci v nemocnici, začali jsme to brát poněkud vážněji. I když to nakonec malárie nebyla.

Takže se nastříkám od hlavy až k patě a pak si vemu druhý slabší repelent, kterým řeším boty. Komáři milujou kotníky.

Oni to ale nejsou komáři. Jsou to cvičení assasini. Nebzučí. Neposedávají jen tak na zdi, ale schovávají se a čekají na svou příležitost. Když si myslíte, že v pokoji žádného nemáte, máte jich tam jen 10. Takže jsem si nad postel nainstalovala i tu moskytiéru – protože nikdo by se asi nechtěl polít mým repelentem před spaním.

Pak kafe a konečně otevřu oči. Posnídám většinou sušenky a banány. To, co je na obrázku, jsou opravdové banány. Chutnají bombasticky. To, co jíme doma…nevím, co to je, ale banány to určitě nejsou.

Pak jdu zkontrolovat prádlo. Prádlo si pereme ručně a schne přibližně 3 dny. Je tu tak vlhko, že jsem nakonec nechala trička viset a oblékám si je rovnou z šňůry – kdybych je poskládala do skříně, asi by brzo zplesnivěla. A možná zplesniví i tak. Skoro celou dobu co tu jsme je zataženo, občas prší. Což je fajn, protože není vedro. A taky se stmívá hodně brzo, kolem šesté. The night is dark and long and full of terror :).