Dnes se podruhé během měsíce vystěhováváme z kolejí. Sanitarní den aneb vyvražďování švábů. Pobalit všechny věci a do noci se nevracet.

Jakdybych se někdy vrátila přes den.

Tomášek Cukříček asi ale dnes zemře, neb mám takové podezření, že se z postele nezvedne a spolu se šváby kolegiálně zahyne smradem. Pokračovat ve čtení „Skoro kompletní.“ →

Agatha, Tomáš a já jsme se rozhodli, že vyrazíme do hor. A aby nebyla nuda, plánujeme rovnou dobytí nejvyššího vrcholu současné Arménie – severního vrcholu Aragatu o výšce 4090 m.n.m. Pokračovat ve čtení „Výprava na Aragat – FULL HD“ →

V hotelu, kde jsem 11 dní pobývala, byl opravdu kouzelný výtah. Bydlela jsem ve třetím patře. Knoflík pro druhé a třetí patro nefungoval, a tak jsem zmáčkla knoflík do čtvrtého patra.

Čekali byste, že takhle dojedete do čtvrtého patra a pak jenom seběhnete jedny schody, hm? Pokračovat ve čtení „Nejlepší místo v Tsaghkadzoru“ →

Tak abyste si nemysleli, že tady nic nedělám!

S Tomem jsme přijali nabídku zúčastnit se desetidenní letní patofyziologické školy v nevyslovitelném městečku Tsaghkazor. Je to malé městečko, proslulé především svou Kecharis Monastery – klášterem v „centru“. Na jeho návštěvu se ale v průběhu školy ani nedostalo. Pokračovat ve čtení „Tajemství ježka Sonica“ →

V neděli nás čekal program organizovaný místním týmem IFMSA.

Že se vyjíždí o hoďku později mě už po těch pár dnech v Arménii nijak nerozladilo, naopak s tím tak trochu kalkuluju – v době srazu jsem teprve ve sprše. Pokračovat ve čtení „Gip gip….gurá, gurá, gurá!“ →

V sobotu jsme vyrazili za turistikou.

Plán cesty necháváme v rukou Andrei a Agáty, které se v tom vyžívají. Ani moc neposlouchám, když vysvětlují, co nás ten den vlastně čeká.

A tak jsme ráno (tzn. někdy kolem poledne) vyrazili na Náměstí republiky, odkud jsme měli chytit bus. Ale zastávka nikde. Pokračovat ve čtení „Erebuni. Horko. Vernisáž.“ →