Minulou neděli jsme se vydali do Aqua Safari, vnitrozemního plážového resortu cca dvě hodiny od Akkry.
Dalo nám – již tradičně – spoustu práce vůbec vyrazit. Někteří byli totiž ještě dvě hodiny po smluveném srazu v kostele. Nakonec jsme trochu usmlouvali cenu tro tra a vyrážíme bez nich. Jen proto, abysme je následně další hoďku čekali v Akkra mallu, kde jsme zastavili na oběd zatímco nás doháněli taxikem.
Nikdo se neutopil, nikdo se nenechal sežrat krokodýlem a už docela znavení celodenním flákáním míříme k trotru. Zde se ovšem dozvídáme, že řidič nyní od každého požaduje 50 cedi místo smluvených 35. Neústupně. Jsme dost nasraní, nicméně nemáme jinou volbu, než na to přistoupit. Najít tady jiné trotro dost velké pro nás všechny v tuto hodinu je prakticky nemožné a asi by nás natáhli ještě víc…
Cesta probíhá v decentně tenzní atmosféře. Řidič jede jako šílený a nestíhá včas přibržďovat před retardéry. Všichni jsme naštvaní, máme hlad, okno, za kterým sedím, chybí. Nakonec věčné brblání všech o tom, jak jsme se nechali okrást, zabiju tím, že razantně prohlásím, že je to jejich ostuda, nikoliv naše. Zabalím se do ručníku, protože už mě vítr unavuje a dál moc nemluvíme. Tedy až na fázi, kdy si všimneme, že Marko má horečku a je téměř v bezvědomí, protože měl průjem a celý den málo pil. To nás jako mediky opět uvede do normálního stavu, kdy si pomáháme a jsme v poho.
Majk se nám pak všem moc omlouval, nicméně rychle jsme se z toho oklepali a po pár pivech už o tom už nikdo ani neceknul. Takhle to prostě na světě chodí a Ghana není vyjímkou. Někteří lidé jsou čestní, jiní zase ne.
Nic v Ghaně neprobíhá hladce, všechny každodenní záležitosti jsou tak trochu boj. Myslím, že je to ale dobrý teambuilding a test osobnosti… A upřímně, neprospívám úplně tak hladce, jak jsem předpokládala. Doma se většinou víc starám o druhé, než o sebe. Tady mi na to opravdu moc sil nezbývá a jsem ráda, že se úspěšně držím v chodu. S čímž jsem vlastně spokojená, protože se mi dostává všech těch výzev, které jsem si malovala, když jsem si Ghanu vybrala.
Každopádně to byl ale parádní výlet. Viděli jsme kus přírody, vypadli jsme z města a to nám všem nakonec stačilo ke štěstí. Marko se vzpamatoval jen co doplnil tekutiny a tak nakonec spíme klidně…
Subjektivní blog 
Napsat komentář